10 mýtů o terapii, kterým už nemusíte věřit
Terapie už dávno není jen pro "blázny" nebo "slabochy". A přesto kolem ní koluje tolik mýtů, že spoustu lidí odradí dřív, než vůbec začnou. Pojďme se společně podívat na ty nejčastější a říct si, proč už jim nemusíme věřit.
❌ Mýtus 1: "Na terapii chodí jen ti, co mají vážné problémy."
Terapie není jen pro krizové situace, kdy už nevíte kudy kam. Může být i prevence, cesta k sebepoznání, prostor, kde se učíte vnímat sami sebe jinak.
I když "vám není zas tak zle", máte právo hledat podporu.
❌ Mýtus 2: "Terapie je jen povídání – to zvládnu s kamarádkou."
Přátelská podpora je skvělá. Ale terapeut má nástroje, zkušenosti a bezpečný odstup, který vám blízcí lidé dát nemohou.
Navíc nemusíte nikomu nic vracet – terapie je tu jen pro vás.
❌ Mýtus 3: "Mám to zvládnout sám/sama. Terapie je známka slabosti."
Naopak. Uznat, že potřebuji pomoc, je projev síly.
Odvaha postavit se svým myšlenkám čelem vyžaduje víc než předstírání, že "je to v pohodě".
❌ Mýtus 4: "Terapeut mi bude říkat, co mám dělat."
Terapie není návod. Terapeut vás doprovází, klade otázky, pomáhá vidět souvislosti.
Rozhodnutí a odpovědi zůstávají u vás – jen už v tom nejste sami.
❌ Mýtus 5: "Terapie trvá roky, je to nekonečné."
Terapie může být krátkodobá i dlouhodobá. V kognitivně-behaviorální terapii (KBT) pracujeme často cíleně a prakticky – třeba jen na jednom konkrétním tématu.
Společně si nastavíme tempo i cíle.
❌ Mýtus 6: "Terapeut mě bude soudit."
Mnoho lidí má obavu, že "řeknou něco špatně" nebo budou působit divně. Ale terapeut vás nesoudí – neposuzuje, co je správně nebo špatně.
Je tam proto, aby naslouchal, podpořil a pomohl porozumět tomu, co prožíváte – bez hodnocení.
❌ Mýtus 7: "Terapeut se bude patlat v mé minulosti."
KBT se zaměřuje hlavně na to, co prožíváte teď a tady. Minulost může být součástí kontextu, ale nehrabeme se v ní, pokud to není potřeba.
Spíš se spolu díváme na to, jak vám být líp v přítomnosti.
❌ Mýtus 8: "Na terapii se leží na gauči."
Tohle zní skoro jako z filmu – ale realita bývá jiná.
Většina terapeutických sezení dnes probíhá v běžném rozhovoru – tváří v tvář, v křeslech nebo na židlích, ve vlídném a bezpečném prostředí.
Ležet určitě nemusíte, pokud sami nechcete.
❌ Mýtus 9: "Musím mít přesně pojmenovaný problém, abych mohl/a jít na terapii."
Spousta lidí si myslí, že musí přijít s jasným tématem nebo diagnózou. Ale často přicházíme jen s pocitem, že něco není v pořádku, a to úplně stačí.
Terapie je právě to místo, kde můžete hledat slova pro to, co cítíte. Nemusíte mít všechno srovnané předem.
❌ Mýtus 10: "Terapeut mi v hlavě něco změní – a ani nebudu vědět jak."
Někteří lidé mají obavu, že v terapii ztratí kontrolu nad sebou, že je terapeut "někam přesměruje".
Terapie není manipulace. Je to spolupráce – vy jste řidič a terapeut je průvodce, který drží mapu a ptá se, kam se chcete dostat.
Chodit na terapie je v pořádku
Stejně jako si zajdeme na fyzioterapii, když nás bolí záda, máme právo postarat se i o své duševní zdraví.
Bez studu. Bez mýtů. Bez přetvářky.
Pokud o terapii přemýšlíte, věřte – není třeba být dokonalí, připravení nebo přesně vědět, co říct. Stačí chtít. O zbytek se postaráme společně.
🤍 Lucie - KBT terapeutka